Překvapení

Nenávidim překvapení, když vím, že se chystá...Znáte ten pocit?

Východisko

...Ačkoliv je to vlastně blbost a žádné východisko...dno lahve se kolikrát zdá jako to nejlepší...Nebo nějakej vysokej komín, okraj balkonu, nebo nějaká ta lajna...Taky lze uvažovat o spojení nože a žil, ale to záleží na každém, jakou cestu si zvolí, ačkoliv může věci následně ještě zhoršit...

Naivita?

Já už fakt nevim, asi mám poslední dobou nějaký špatný úsudky...Jsem si myslela, že když 15 minut spolu je málo, že má druhá polovička bude ráda i za nějakejch blbejch 45 minut navíc...Ne že by mě ty tréninky nějak fascinovaly, proto jsem myslela, že když tam budu po měsící jen na ty nutný části a pak pojedu dřív pryč, že bude alespoň torchu rád...Místo toho se dozvim, že by to stejně nemělo cenu...Ačkoliv...před maturitou bych si měla zvyknout na to, že spolu budem míň a míň, natož až se ještě odstěhuje pryč a nebudem bydlet skoro vedle sebe...

...

Takovej ten pocit, když jste jak na houpačce...Chvíli naprostá spokojenost, pak dlouho dno...Ty stavy nesnášim, ale když už tam dole jsem, tak se sama hrabu ještě hlouběji. To je asi moje úloha...Dostat se do co největšch psychickejch sra*ek sama...I z tý největší blbosti se vydeptat přes vzpomínky...